Lâ blagga dê Barbou Zidor Lèss
Tipologia file: testo Oc
Tipologia testo: racconto
Grafia testo Oc: Escolo dóu Po
Data Pubblicazione: giugno 1981
Fonte: LV, 1981, N.32, p.6
Autore:
-del testo Oc: Guido Ressent
Luogo:
-di provenienza dell'autore del testo oc: Roure (Viaretto)
Valle: Chisone
L'ero lë temp dë la meison, a la Cleò d'amount, lë bla al èro mèur e mi travalhòvou viò. Per pâ pèrdre ma journô, alouro, tû loû matins, apeno l'èro grî, sautiouc bô dâ lèit, preniouc lë voulòm e aniouc un moument â champ. Moun Arsullo, pauc aprê aguee acudì lâ bèstia e manseirà, î vëniò më dounô lë change e mi aniouc fâ ma journô da mason su lë chantiè.
Un bê matin èrou en tren de talhâ bla a l'Arbeirolo cant, tout d'un colbe, sentou coumà un briour d'auro su ma tèto. En pensent quë la voulguèsse së levâ l'auròs e quë dë sëgur â m'aariò dëbatù moun bla, charchòvou dë më degajô tant quë pouiouc e ausòvou pâ mèi louz ölhs dâ champ. Ma un bê moument la m'ee vengù un dotte: son eisì l'ee pâ l'auro, l'ee calcaren d'òre. Alouro, ausou la tèto per vee so quë la poiò èse e siouc restà belle dë boc: tree aeglòsa, qu'agueroun, unë din l'autro, environ tree mèttri d'òla, viroundiôn de sobbre mi e laz aviôn tou l'aer dë volguee me sautô acol e më charpënô. Velh pâ voû dire unë chozo per un'autro, ma tou dë suitto më siouc vit pëcit. M'agacchou a l'aviron per vee së la lh'aviò calcun qu'aguèsse pogù vënî m'ajouô: pâ nun, e entrementiè laz aegla la së baesòvoun châ viegge dë mèi su ma tèto.
Aribà a quee ponth, èec pensà quë la lh'aviò pâ d'ore a fô quë charchô dë së defendre, e magòro aguèsse pogù tuô quëlâ bruttaa bèstia. Alouro, so qu'èequ-iè faet? Më siouc armà dë couragge, èec empinhà ben dur lë voulòm dë la man drèito e pèu, aboù la gaucho, aprê aguee plantà un saut en l'aer, siouc aribà a embrancô laz èrpa dë lâ tree aegla.
Oû poeà crèire quë batallho la n'ee vengù foro! Quëlâ tree bestiòsa la së debatiôn tant quë lâ nen pouiôn e lâ charchòvoun dë më pioucô la man gaucho per quë lâ laesèsse anô. Aviouc jò la man e lë bròs tout sanhoû, ma èec arè tengù bon e laz èec pâ moulô.
Cant èec vit quë, a fòrso de së deebattre, lâ coumensòvoun a restâ lòsa, aboù un eschancon plû sech siouc aribà a lâ tirâ bô, cazi pel sol; alouro, aboù la man drèito quë tëniò lë voulòm, d'un colbe soulet èec talhà lâ tree tèta dë laz aegla quë sioûn cèuta a moû pê.
La m'eez anà un bê moument per m'arprènne; ma aprê, tout countent dë coumà la chozo ero anâ fenî e en armersient lë Boun Dioù que m'aviò tirà foro da un groo dangiè, èec pree quëlâ tree bestiòsa, më lâ siouc charjô su laz eepalla e laz èec pourtô a meezon.
Moun Arsullo, quë nen sabiò pâ ren, coumà î m'a vit aribô aboù quee dròlle dë faes dë plumma e tout sanhoû lâ mans e lë moure, il a pree pau e î sabiò pâ so quë nen dire; ma mi l'èec tout dë suitto tranquilizô en lhë countient so quë la s'èro pasà; e qu'î së butèsse puro en chamin a lâ plumeô, dâ temp quë laz èroun encâ chauda. Pèu, a la nèut, cant siouc aribà dë travalhô, laz èec chaputô a toc e, aprê lh'aguee butà ben dë sòl, èec ramplì unë canno e doû tupins, e per la resto dë la campannho moun Arsullo il a pâ agù dë fastuddi per fâ da minjô.
commenta