L'erbo il i meuro, l'i ouro d la talhô.
Lë matin bounouro l'omme a voe aboù
soun dôlh per li prô glafì
dë flours dë totta lâ coulours.
L travôlh al i dur, l'erbo î choe
dësous li colbi sech dâ seitour.
Aprê sa fenno aribbo, l'erbo î ven
eboulô per tou l prà.
L soulelh la seocho e l'aribbo l'ouro
d la pourtô din la granjo.
La fenno î foe lâ brasô, l'omme â tiro
lâ corda pel sōl, pren lâ brasô e â foe l faes,
embê quë la fenno î finî d ratlô l prà.
Cant li faes î sioun tou faet, l'omme â s charjo
e a s'enchamino sou seoû.