occitan

Jouŗnà VI, 4

ËL CUZINHÎ QUIQUIBÌO E LA GŖUÎË

Currado Gianfigliazzi, cmë toûsë ouzàoutŗe ou l’avé pougù véirë e antondë countâ, ou l’i cioû ità un doû noutabble dla villë; ou s’ seŗvî ëd sâ ŗichésa bou jenerouzità e intelijansë, e ou vivî cmë loû nobble ëd soun ton: la lh’ plàî in baroun anâ a la châsë, pëŗ pâ paŗlâ ëd saz oucupasioun plu inpouŗtënta.

In joû, bou soun epaŗvî, ou l’à chasà inë gŗuîë, e, pisquë i l’érë bion gŗâsë e tondŗë, ou l’à ponsà ëd la mandâ a soun cuzinhî: qué icì ou l’érë a noun Quiquibìo, ou vnî ‘d Vënizë, e ou l’érë bion adŗéi; Currado ou lh’à féi dirë qu’ou l’apŗëchtëssë la gŗuîë pëŗ sinë, e qu’ou la cuzinhëssë cmë la vontë. Quiquibìo, qu’ou l’érë e qu’ou sonblavë in dŗollë ëd fanfëŗluc, ou laŗdë la gŗuîë, ou la bittë sû ‘l fû, e ou suŗvëllhë qu’i coîë cmë la vontë. Can-t-i l’i ità cazi queuitë, din la cuzinë l’à coumonsà a s’ sontî in boun gouttë; justë a qué moumon icì, inë fënottë qu’ ŗëchtavë din la méimë vî, qu’érë a noun Brunetta e quë Quiquibìo ou l’érë soun calinhairë, i l’i intŗà a la cuzinë. I l’à tou ‘d souitë sontì qué boun gouttë, i l’à vî la gŗuîë, e i l’à dmandà bou bèllë maniérë a Quiquibìo qu’ou nh’an dounëssë inë queuisë. Ma Quiquibìo ou l’à ŗeipoundù an chanton: Jomai dla vittë, Brunetta, jomai dla vittë a v’la dounaréi!

Quëllë Brunetta i s’i in baroun inmarisià an antandon quëllë ŗeipounsë, e i lh’à dì: A ou jurou quë, s’ou m’la dounà pâ, ou l’aouré jomai ëd ma paŗ s’qu’ la ou plài aouguéirë.

Bachtë, la lh’à aougù spacan ëd movéza parolla; fin finalë, pëŗ pâ fâ deipleizî a la fënnë qu’ou lh’ vourî ‘d bon, Quiquibìo ou l’à coupà unë dlâ queuisa dla gŗuîë, e oul l’à dounà a la fënnë. Pâ gairë ëd ton apŗée, ou l’à seŗvì, a Currado e ou foureitî qu’ sinavon bou ié, la gŗuîë qu’avî mac plu qu’ inë queuisë; Currado ou s’i in baroun ëchtounà ëd véirë inë chozë pariérë, ou l’à fei sounâ Quiquibìo, e ou lh’à dmandà s’qu’ l’érë aŗibà a l’aoutŗë queuisë dla gŗuîë. Ël Venisien qu’érë in buziaŗ, sons lh’ ponsâ inë mnutte,
ou l’à ŗeipoundù: Ma, Mësieù, lâ gŗuia laz on mac inë queuisë e inë pattë.

Alour Currado, in pòou inmarisià, ou lh’à dì: Quequë l’i qu’l’ichtouarë: lâ gŗuia laz on mac inë queuisë e inë pattë? Ou cŗiié qu’a l’aîë jomai vî inë gŗuîë?

Quiquibìo ou l’à countinhouà: L’i parî mec a ou dizou; e, in cò qu’ou l’aia ël ton, a vë s’ fòou counchtatâ nté qu’ la lh’à ëd gŗuia viva.

Currado, a caouzë doû foureitî qu’i l’éron a tabblë bou ié, ou l’à pâ vouŗgù countinhouâ la discusioun, e ou l’à mac dì: Pisquë tu m’ diza quë tu më s’ fâ peui counchtatâ nté qu’ la lh’à ëd gŗuia viva - ma mi ei jomai vî inë chozë pariérë, ni ei jomai antandù dirë quë còoucun z’ aîë vî - alour a vorou z’ véirë dman matin, e a n’an saréi bion counton; ma a t’ jurou, sla téetë ëd mounz eifan quë, s’ la saré pâ mec t’l’â dì tu, a t’aronjou d’inë maniérë quë tu t’ansouvena peui cioû ëd mi, së t’l’â peui l’eizî ëd countinhouâ a vioùrë. Pëŗ qué neuî icì, l’i ità touttë fnì parî; l’andman matin, a peina l’à coumonsà a fâ joû, Currado quë, malgŗé ou l’aouguëssë doŗmì, ou l’avi ancâ la ŗajjë, ou s’i alvà touttë inmarisià e ou l’à coumandà qu’i lh’ mënësson loû chavàou; ou l’à fai mountâ Quiquibìo su-z-inë ŗôsë e oul l’à mnà ël lon dou Mugnone, nté quë d’abituddë la s’ viî, a la pouentë dou joû, ëd gŗuia. E ou l’à dì a Quiquibìo: Ieuirë nz’ anin véirë qui l’i qu’à dì inë mansounjë: s’ l’i mi, ou s’ l’i tu.

Quiquibio, an viion quë Currado ou countinhouavë a ès anŗajà bou ié, e qu’ la lh’ touchavë pŗouvâ qu’ou l’avî pâ dì inë mansounjë, ou sabî pâ cmë fâ pëŗ s’n’an soŗtî; antŗëton, cioû a chavà ‘d sa ŗôsë, ou suivî Currado; e, cm’ou pouié ou-z-imajinâ, ou l’avî inë pòou dou diablë.

Vourountî, s’ou l’aouguëssë pougù, ou s’n’an sarî ëscapà; ma, pisquë l’érë pâ pousibblë, ou countinhouavë a beicâ touttë alvî, e, touttë s’qu’ou viî, ou cŗiî qu’ la foussë ëd gŗuia bion plantâ slâ douâ pëtta.

Ma i l’éron cazi aŗibâ din lâ gŗaviera, can la lh’i capità ëd véirë, dran qu’ louz aoutŗe i s’ n’anavizësson, douzzë gŗuia ‘l lon dla douéirë: laz éron dŗeita e lâ s’apuiavon mac su-z-inë pattë, mec l’i loŗ abituddë can lâ doŗmon. Quiquibìo ou l’à aougù vittou fài a lâ mountŗâ a Currado, an dizon: Mësieù, s’ou beicà qu’lâ gŗuia ilài ël lon dla douéirë, ou pouié véirë quë, aneuî, a ou-z-ei dì la vrità: lâ gŗuia laz on mac inë queuisë e inë pattë.

Currado ou laz à beicâ, e ou l’à dì: Aton mac inë mnuttë, a vàou t’ mountŗâ ël countŗérë dë s’quë t’ diza. Ou s’i apŗouchà in pàou dlâ gŗuia, e ou l’à cŗiià: Hòou! Hòou! Lâ gŗuia lâ s’ soun aŗvilhâ, laz on deitandù la zgoundë pattë, e, toutta anson, apŗée aouguéirë fài cocou pâ, laz on coumonsà a s’ëscapâ. Alour Currado ou s’i adŗeisà a Quiquibìo e ou lh’à dì: Quequë tu n’an diza, maoufatan! L’i vrai ou pâ, qu’ laz on douâ queuisa, lâ gŗuia? Quiquibìo, touttë eipouvontà, sons sòoupéirë dë nté qu’ la lh’ vnî inë idée pariérë, ou l’à ŗeipoundù: Mësieù, l’i vrai, laz on douâ queuisa. Ma voû, aneuî, ou lh’avé pâ cŗiià «hòou! hòou!» a quëllë qu’a ou-z-ei seŗvì; s’ou l’ aouguëssa cŗiià mec ou l’avé fài ieuirë, la gŗuîë i l’aourî tirà for la zgoundë pattë e la zgoundë queuisë, mec laz on fai qu’laz eicì.

Quëllë ŗeipounsë icì i l’i tan plagù a Currado quë, touttë la ŗajjë qu’ou l’avî i s’i chinjà an bounumeuŗ: ou s’i bità a ŗirë e ou l’à dì: Quiquibìo, ou l’avé ŗazoun; arioû dougù s’ fâ.

Parî, bou la ŗeipounsë qu’ou l’i ità lèchtë a dounâ, e qu’i l’amuzë in baroun quëllou qu’i l’antondon countâ l’ichtouarë, Quiquibìo ou s’i eipaŗnhà la malchansë, e ou l’à toŗnë fai amistà bou soun patŗoun.